Vážený pane Čapku, pro mě hořké čtení o známém, ale Vámi veřejně upřímně a odvážně objasněno, takže . Také bych Vás prosila (jako pan Vaněk), abyste "to" zkusil nabourat, kdybych ještě byla schopná věřit, že to nabourat lze. Protože ale vím, že obdobný stav panuje i na jiných fakultách než pedagogických, a co víc, obdobný stav panuje dlouhodobě, pro sebe uzavírám, že bourat nelze, že lze jen šlechtit vlastní vnitřní zralost a to až k pocitům radosti a štěstí. S úctou Vám přeji sílu do další podnětné práce, protože jen tak se v klima ve společnosti přirozeně může dál obracet ke šlechetnosti a etickému jednání všech. Děkuji Vám.

Dobrý den , tyhle zbytečné lidi popisuje kniha Létající profesoři . Popisujete to přesně , zkuste to nabourat . Prosím

Jiste neni nahodou, ze ani jeden z uvedenych prikladu nezahrnuje technicke obory ...

Trochu světla pod svícen nikdy neuškodí. Pohádkáři minulého režimu nahradili jiní. S pohádkami o všemocné neviditelné ruce trhu. Jako by k udržení smysluplného plynutí života v demokracii stačilo vypustit virtuálního robota jménem Trh a nechat se jím neomylně vést. Jenže žádný trh není bytost. Je jen trh a lidé. Takže často má ta neviditelná ruka trhu lidské tělo i hlavu, která se řídí imperativem - trhni, co můžeš.

Bohužel. U doktorandů to začíná a u velkých firem končí.

Skvělý článek - za jiných okolností by to bylo zábavné čtení. Jenže to nejsou jen doktorandi a jejich konference. Politici a úředníci létají po světě jako o život... Když jsem zpracovával záměr k tvrdému investičnímu projektu z fondů EU, tak jsem musel vyčerpat neskutečné peníze na jeho prezentaci, vč. přeložení do X jazyků, "musel" jsem vyčerpat rozpočet na pracovní cesty, které nebyly potřeba, ale vyčerpali jsem to rovněž... Když je příležitost a finanční možnosti, tak se holt na nějakou tu korunu nehledí...