Student gymnázia: hlavním motorem je strach
FÁZE I.
Řadu let, na základní škole, poté i část mého působení na střední jsem býval naprosto dokonalým příkladem toho, čemu říkáte nemyslící šprt. Všem svým spolužákům jsem byl dáván za příklad toho, jak má správný žák/student vypadat, jak má ke školním povinnostem přistupovat atd. Zastával jsem názor, že pouze naprosto bezvýhradné plnění školních povinností je klíčem k úspěšnému životu. Postupem času jsem však začal mít pochybnosti. Začalo mi docházet, že i přesto všechno, co jsem ve škole dělal, vlastně neumím absolutně nic, a že ani kapku z té teorie neumím použít v praxi. Měl jsem však štěstí a kupodivu dostal jsem něco jako druhou šanci, potkal jsem pár lidí, co onu teorii umělo používat v praxi a co my ukázali, že to něco z toho, co jsem se dlouhá léta drtil zpaměti, může mít i opravdové využití, jen se s tím musí spojit jedna činnost, jíž je většina mých vrstevníků zbavována – myslet. Naučil jsem se věci konečně chápat a hlavně myslet. Posléze jsem tak dosáhl mnohých úspěchů. Začal jsem brát věci jinak, správně. Zjistil jsem, že když se chci něco naučit, něco pochopit, škola mi v tom nijak nepomůže. Pak mi bylo líto, jak to ve škole chodí. S kritickým myšlením jsem nalezl spoustu chyb v procesu učení. Byl jsem dokonce tak aktivní, že jsem se některé, které jsem mohl, jal se vší naivitou napravit. Začal jsem pořádat všelijaká doučování nejen pro své spolužáky, kde jsem se i těm, které systém nazývá slabými, jal vysvětlit látku jinak. Možná, že jsem si vzal až příliš velké sousto. Nějakého zlepšení jsem dosáhl, avšak nyní zjišťuji, že na to sám rozhodně nestačím. Tyto mé akce ze strany školy pochopitelně nedosáhly žádného uznání, nýbrž naopak. Nyní, když mám před sebou vlastně naprosto zbytečný rok, neboť mi škola nemá co dát, protože mé znalosti v předmětech, kterými se zabývám, převyšují znalosti našich vyučujících, a protože na většinu vysokých škol jsem na základě dosažených výborných výsledků v různých technických a přírodovědných oborech již dávno přijat, jsem se rozhodl systému pomoci, a to tak, že když ne k vzestupu, tak alespoň k pádu. Problém však je, že jsem však spíše elitní voják školy a vlastně i systému, kovaný tím nejhorším, co ze školy vůbec mohlo vzejít - strachem. Za což jsem dokonce považován vedením naší školy. Nejsem žádný profesionální rebel, a proto vás žádám o radu ohledně smysluplného boje proti systému. Za případnou radu vám předem děkuji. Kdybych vás však mohl poprosit o případné nezveřejňování svého jména. Věřím totiž, že systém může být poškozen zevnitř, a já bych takto velice nerad přišel o svou identitu vojáka systému, kterou používám navenek, a kterou mám ještě z dob, kdy jsem jím skutečně byl. Samozřejmě prezentace systémově nesprávných názorů u nás není přijímána, a já bych rád udělal maturitu, abych se z tohoto vězení jednou pro vždy dostal.
FÁZE II.
Co se týče mého boje, tak mezi mé nápady patří: Anonymní publikace svých názorů a postřehů studenta v dnešním školství prostřednictvím internetového bloku. Postavit se proti špatnému jednání mé vlastní školy vytvořením anonymní facebookové stránky s názvem Napravme <jméno školy>, neboť má škola užívá k lákání nových ubožáků a prezentaci svých (vlastně mých) výsledků právě své facebookové stránky. Jako úvodní fotku bych chtěl užít logo naší školy s přidaným opravárenským klíčem.. Po maturitě, tedy až nebudu ke škole nijak vázán, při předávání maturitních vysvědčení, veřejné odmítnutí jeho převzetí z rukou našeho poněkud křiváckého ředitele. Možná, že mé nápady jsou poněkud zcestné, je to proto, že já mám do partyzána mnohem dál než kdokoli, koho znám.
FÁZE III.
V průběhu roku jsem nějaké věci zkoušel, kupříkladu jsem bojkotoval maturitní ples, předávání maturitních vysvědčení, ale nic z toho se neukázalo až tak efektivní.Jako celkem efektivní se však ukázalo zveřejnění vzkazu mé staré škole. Po čemž jsem se celkem za krátký čas dočkal mnohých reakcí. TOLIK DNES JIŽ BÝVALÝ STUDENT. Já připojím jen malou poznámku: škoda, že se tento žák - jakkoliv je to pochopitelné - nerozhodl pracovat ve prospěch své školy. Prostřednictvím školního parlamentu nebo dalších převodových systémů se mohl snažit zlepšit vzdělávání své i jiných. Ale jak již bylo řečeno: potázal se jen se zlou. Není divu, podobné iniciativy jdou realizovat jen ve škole, kde není hlavním motorem strach. Kolika gymnázií by se podobné hodnocení týkalo? Kolik studentů si připadá jako ve vězení?
Robert Čapek
Děti jsou doma - a co s nimi mají dělat rodiče?
První úkol rodičů je jasný - filtrovat to, co se na některé žáky valí za školy. Být dobrým motivátorem, ale zároveň odmítnout roli dozorce nucených prací nebo pomocného učitele.
Robert Čapek
Děti jsou doma: poučení z krizového vývoje
I mě zalévá pocit spoluúčasti a spolupráce. Nejsem nelida. Ale nesouhlasím s tím, že by nyní mělo nastat období hájení a nemělo by se ukazovat na chyby, které se dějí v současnosti oblasti vzdělávání. Rád i poradím :-)
Robert Čapek
Děti jsou doma II : Vytěžme pozitiva homeschoolingu!
Domácí školáci jsou pro učitele v mnoha ohledech příkladem dobré praxe. Jak to ty maminky dělají, že u přezkoušení leckterý domškolák strčí běžného školáka do kapsy? A to jsme ani netušili, jak aktuální to téma bude.
Robert Čapek
Děti jsou doma. Jak na domácí práci žáků?
Pandemická protiopatření oddělila žáky o učitelů. Mnozí začali panikařit: co přijímačky? Co maturity? Co s učivem? Ale pravidla kvalitní výuky platit nepřestala.
Robert Čapek
Měkká a tvrdá škola - jaká je pravda?
L. Ortová, která se nazývá „tradičním rodičem“, napsala text "Rozhodněte, měkká nebo tvrdá škola", kde opravdu používá podivné označení „měkká“ a „tvrdá“ škola. I pokud na to přistoupíme, zvládla napsat příliš nesmyslů.
Robert Čapek
Sotolářova debilizace? Ne, jen eskalace
Zdeněk Sotolář napsal legrační paskvil s názvem „Debilizace ve školství povede k debilizaci vzdělávání“. To je ovšem, pokud si vypůjčím slovník toho pomýleného pána, debilita. Neprobíhá totiž debilizace, ale jen eskalace.
Robert Čapek
Radek Sárközi na cestě lží
Proč ten, kdo mluví za několik tisíc učitelů a desítky ředitelů škol a kdo si pro sebe tuneluje nálepku „prezident pedagogické komory“, není důvěryhodná osoba? Protože lháři nikdo nevěří a Radka Sárköziho jeho lži dohánějí...
Robert Čapek
Malá testová drobnička
Občas česká škola vyvrhne jako velrybu na břeh nějaký test, nad jehož hodnocením zůstává rozum stát. Zdánlivě to nemusí být žádná tragédie, ale ukazuje mnohé.
Robert Čapek
Radek Sárközi, prezident Titaniku
Média během stávky a po ní představují Radka Sárköziho jako prezidenta Pedagogické komory, ne jako šéfa spolku Pedagogická komora. To vzbuzuje dojem, jakoby učitelé měli profesní komoru po vzoru lékařů – což není pravda. Nemají.
Robert Čapek
Stávka učitelů: poučení z krizového vývoje
Stávka učitelů skončila, je čas sebrat padlé a počítat ztráty. Celá ta nešťastná událost nemá vítěze, jen poražené. Viníky jsou jednoznačně odbory a jejich největší podporovatel ve stávce, (falešná) Pedagogická komora - spolek.
Robert Čapek
Ministr Plaga se toho nebojí! Výborně!
Zastánci státních maturit zesilují svůj tlak, sypou písek do soukolí a sabotují, kde a co mohou. Doufejme, že ve svém zpátečnickém jednání úspěšní nebudou. Kvůli kvalitě vzdělávání u nás, kvůli žákům.
Robert Čapek
Když někdo chce vyvracet školní „mýty“ vlastní mytologií aneb když hloupost kvete
Když každý moudřejší ustoupí, potom si hlupáci budou dělat, co se jim zachce. Pro začátek jasné slovo: článek Zuzany Růžičková „Tabu českého školství: základka není pro všechny a hloupé děti existují“ je sám hloupý a plný mýtů.
Robert Čapek
Škola nebo Alcatraz aneb energeťáková prohibice
Proč se žáky pracovat, když se jim věci mohou rovnou zakázat? Proč by učitelé měli být pedagogy, když být dozorcem je o tolik snazší....
Robert Čapek
Český rozhlas, Jana Karvaiová a domácí vzdělávání: švédská trojka? Ruská? Ne, smutná!
Včera mě zaujala věta na jednom f ́óru o domácím vzdělávání „Poslouchám ČR Plus, kde mluví Jana Karvaiova za Pedagogickou komoru o domácím vzděláváni a nestačím se divit.“ A pak jsem se divil i já - a to hodně.
Robert Čapek
Kauza čtyřka
Tak jsme měli v českém vzdělávacím rybníčku další bouři. Ta ukázala velmi chvályhodně, že jsou mnozí rodiče a učitelé ve střehu a když se nepravosti dostanou na denní světlo, dostane se jim náležitého hodnocení.
Robert Čapek
Granty, doktorandi a konferenční turistika aneb jak se to rýmuje?
V tomto blogu možná ukážu trochu nenápadnou součást vzdělávání. Propojím totiž ve svém zamyšlení tři věci: granty, doktorandy a konferenční turistiku
Robert Čapek
Jeroným Klimeš fackující
Když jsem čekal na připojení, abych si zahrál můj oblíbený Fallout 76, spatřil jsem na obrazovce moderátorku Jílkovou a televizní diskuzi v pořadu Máte slovo, které se týkala agresivity žáků.
Robert Čapek
Velikonoční vajíčka našeho školství
Velikonoční koleda je tak trochu loterie. Jaká vajíčka budou v košíku: pěkná a malovaná anebo nakřápnutá? Naše školství svou koledu také dostalo, košík je plný, ale z některých vajíček už na první pohled uniká sirovodík.
Robert Čapek
Scénaristé, držte se svého kopyta!
Stále je to tak, že o vzdělání píše vlastně kdokoliv, ale ta kvalita... Snad vrchol letošních nesmyslů se nakupil v myšlenkách scénaristky Ireny Hejdové.
Robert Čapek
Co se to dítě ve škole vlastně učí?!
Vzhledem tomu, jaké pitomosti se nyní v souvislosti se vzděláním řeší (například zákazy mobilních telefonů), vytrácejí se z diskuze témata mnohem důležitější. Jedním z nich je skryté kurikulum.
předchozí | 1 2 | další |