Scénaristé, držte se svého kopyta!
Učitelé často oprávněně žehrají, že kdekdo se vyjadřuje ke vzdělání, byť mu chybí vzdělanost v oboru i praxe. Kdo by psal například blogy o anesteziologii? Škole ale rozumí každý. Sám se divím, proč jsem vlastně pedagogiku a pedagogickou psychologii studoval. Stačí přece mít vlastní hlavu a už se z ní myšlenky o vzdělávání sypou. Irena Hejdová v textu „Helikoptéry startují: Jakou školu proboha vybrat?“ nastavila vzdělávání děsivé zrcadlo, ale bohužel jen tomu svému. Způsob, jakým kupí nesouvisející věci do vztahů, názorně ukazuje, jak se na ní nepříliš kvalitní školy podepsaly. Co jsou to „helikoptéroví rodiče“, o kterých píše? Jsou to ti úzkostliví, kteří nad dětmi krouží v pomyslných helikoptérách a střeží bedlivě jejich bezpečí na pískovištích, doma i v hernách. Tvrzení Hejdové, že „helikoptéroví rodiče chtějí mít to nejlepší, nejúžasnější dítě na světě - často ale vychovávají spíše malé neurotiky, kteří záhy končí v ordinacích dětských psychologů“ je samozřejmě nepodložené klišé, ale budiž. Není proč se nad podobným zjednodušováním nějak pohoršovat, je častou součástí laických názorů. To, co nemůže obstát, je Hejdové vývod, že právě ti „helikoptéroví rodiče“ až příliš „řeší, kterou školu vybrat“ a naznačování, že taková starost o školu vychová z jejich dětí „generaci potenciálních egocentrických, sobeckých "spratků", kteří sice nemají problém se sebevědomím, ale se soustředěním, motivací k práci či pílí už ano“. Chápu, že scénáristka nepostřehne, že si odporuje (neboť „neurotické dítě“ a „sebevědomý spratek“ jsou v podstatě oposita), ale největší pomýlení textu spočívá v hlavní myšlence.
Neboť péče o výběr školy není ukazatel „helikoptérismu“, ale projev rozumného rodiče. Každý takový totiž ví, že zejména první roky školní docházky jsou rozhodující pro vztah dítěte ke vzdělávání a rozvoj nejdůležitějších školních dovedností. I kdybych byl opakem úzkostlivého rodiče, stejně bych se musel postarat o to, aby ve škole mého dítěte rozvíjeli samostatnost a iniciativu. Podobná volba stojí před rodičem třeba už při výběru školky: lesní nebo ta s výukou jazyků? A když si vybere tu první, kde na jeho dítě fouká, prší, je očouzené dýmem ohňů, mravenci ho štípou, s komáry je kamarád a s drobná zranění už nespočítá - je snad rodič, který provedl tuto promyšlenou volbu, ten "helikoptérový"? Samozřejmě, že ne. Volba školy je zkrátka klíčová a ten, kdo to nechá náhodě nebo to neřeší, se podobá zoufalci, který místo zbohatnutí vlastním přičiněním spoléhá na stírací los. Ok, můžete si setřít výhru, ale jaká je tu pravděpodobnost? Zatímco když provedete rozumný výběr školy, přinejmenším minimalizujete rizika. A tento výběr je o to důležitější, pokud máte jasno třeba v tom, že nechcete z dítěte neurotika ani spratka, ale tvořícího, myslícího a objevujícího žáka. Hejdová projevuje svou slabou znalost českých vzdělávacích reálií i názory, jako jsou „české školství (se) proměnilo a řekla bych, že rozhodně k lepšímu“ nebo „víceméně každý má možnost volby“. To druhé možná platí v Praze, ale jinde je podobné tvrzení hořce úsměvné.
Skoro neuvěřitelně působí apel „Méně vší té hysterie kolem výběru té nejvhodnější školy pro naše dítě je někdy více. Když jsem byla ve školním věku já, každé dítě ještě šlo na nejbližší státní školu, bez ohledu na to, jak špatnou či dobrou pověst měla.“ A to má být návod pro dnešek? Co kdyby se scénáristka raději držela věcí, kterým snad rozumí. Anebo ne, budeme si radit navzájem. Jak má vypadat dobrý scénář? Sice jsem se tomu oboru nikdy nevěnoval, scénáristické školy nemám, ale pár seriálů jsem viděl. To podle všeho znamená, že radit mohu a dokonce veřejně. Takže: ty klasické seriály jsou ty socialistické. Pamatujete jistě tu dobu, každé dítě chodilo na tu nejbližší školu a mléko bylo za dvě koruny. Takže milá kolegyně, musíte psát 13 dílné seriály a vždycky tam musí být nějaký laskavý tajemník strany. Hlavně svůj scénář nepřeplňujte nějakým dějem. Všechno musí být obyčejné, rutinní, šedé, sterilní. Takové rozplizlé, něco jako „Děti noci“, nevím, zda jste tu nudu viděla. Klišé nad klišé, ale to je právě to umění, chápete? Proč by se lidé měli dívat na někoho sympatického? Ať jsou hlavní hrdinové otravní, nesympatičtí, neurotičtí spratci. Ale sebevědomí! Kromě toho tajemníka strany, samozřejmě. Za rady mně neděkujte, klidně přidám další. Příště. A vy také přidejte něco o školství. Třeba jak se daří vašemu dítěti na té škole, nejbližší k bydlišti. Ale hlavně bez hysterie.
Robert Čapek
Děti jsou doma - a co s nimi mají dělat rodiče?
První úkol rodičů je jasný - filtrovat to, co se na některé žáky valí za školy. Být dobrým motivátorem, ale zároveň odmítnout roli dozorce nucených prací nebo pomocného učitele.
Robert Čapek
Děti jsou doma: poučení z krizového vývoje
I mě zalévá pocit spoluúčasti a spolupráce. Nejsem nelida. Ale nesouhlasím s tím, že by nyní mělo nastat období hájení a nemělo by se ukazovat na chyby, které se dějí v současnosti oblasti vzdělávání. Rád i poradím :-)
Robert Čapek
Děti jsou doma II : Vytěžme pozitiva homeschoolingu!
Domácí školáci jsou pro učitele v mnoha ohledech příkladem dobré praxe. Jak to ty maminky dělají, že u přezkoušení leckterý domškolák strčí běžného školáka do kapsy? A to jsme ani netušili, jak aktuální to téma bude.
Robert Čapek
Děti jsou doma. Jak na domácí práci žáků?
Pandemická protiopatření oddělila žáky o učitelů. Mnozí začali panikařit: co přijímačky? Co maturity? Co s učivem? Ale pravidla kvalitní výuky platit nepřestala.
Robert Čapek
Měkká a tvrdá škola - jaká je pravda?
L. Ortová, která se nazývá „tradičním rodičem“, napsala text "Rozhodněte, měkká nebo tvrdá škola", kde opravdu používá podivné označení „měkká“ a „tvrdá“ škola. I pokud na to přistoupíme, zvládla napsat příliš nesmyslů.
Robert Čapek
Sotolářova debilizace? Ne, jen eskalace
Zdeněk Sotolář napsal legrační paskvil s názvem „Debilizace ve školství povede k debilizaci vzdělávání“. To je ovšem, pokud si vypůjčím slovník toho pomýleného pána, debilita. Neprobíhá totiž debilizace, ale jen eskalace.
Robert Čapek
Radek Sárközi na cestě lží
Proč ten, kdo mluví za několik tisíc učitelů a desítky ředitelů škol a kdo si pro sebe tuneluje nálepku „prezident pedagogické komory“, není důvěryhodná osoba? Protože lháři nikdo nevěří a Radka Sárköziho jeho lži dohánějí...
Robert Čapek
Malá testová drobnička
Občas česká škola vyvrhne jako velrybu na břeh nějaký test, nad jehož hodnocením zůstává rozum stát. Zdánlivě to nemusí být žádná tragédie, ale ukazuje mnohé.
Robert Čapek
Radek Sárközi, prezident Titaniku
Média během stávky a po ní představují Radka Sárköziho jako prezidenta Pedagogické komory, ne jako šéfa spolku Pedagogická komora. To vzbuzuje dojem, jakoby učitelé měli profesní komoru po vzoru lékařů – což není pravda. Nemají.
Robert Čapek
Stávka učitelů: poučení z krizového vývoje
Stávka učitelů skončila, je čas sebrat padlé a počítat ztráty. Celá ta nešťastná událost nemá vítěze, jen poražené. Viníky jsou jednoznačně odbory a jejich největší podporovatel ve stávce, (falešná) Pedagogická komora - spolek.
Robert Čapek
Ministr Plaga se toho nebojí! Výborně!
Zastánci státních maturit zesilují svůj tlak, sypou písek do soukolí a sabotují, kde a co mohou. Doufejme, že ve svém zpátečnickém jednání úspěšní nebudou. Kvůli kvalitě vzdělávání u nás, kvůli žákům.
Robert Čapek
Když někdo chce vyvracet školní „mýty“ vlastní mytologií aneb když hloupost kvete
Když každý moudřejší ustoupí, potom si hlupáci budou dělat, co se jim zachce. Pro začátek jasné slovo: článek Zuzany Růžičková „Tabu českého školství: základka není pro všechny a hloupé děti existují“ je sám hloupý a plný mýtů.
Robert Čapek
Škola nebo Alcatraz aneb energeťáková prohibice
Proč se žáky pracovat, když se jim věci mohou rovnou zakázat? Proč by učitelé měli být pedagogy, když být dozorcem je o tolik snazší....
Robert Čapek
Český rozhlas, Jana Karvaiová a domácí vzdělávání: švédská trojka? Ruská? Ne, smutná!
Včera mě zaujala věta na jednom f ́óru o domácím vzdělávání „Poslouchám ČR Plus, kde mluví Jana Karvaiova za Pedagogickou komoru o domácím vzděláváni a nestačím se divit.“ A pak jsem se divil i já - a to hodně.
Robert Čapek
Kauza čtyřka
Tak jsme měli v českém vzdělávacím rybníčku další bouři. Ta ukázala velmi chvályhodně, že jsou mnozí rodiče a učitelé ve střehu a když se nepravosti dostanou na denní světlo, dostane se jim náležitého hodnocení.
Robert Čapek
Student gymnázia: hlavním motorem je strach
Již nějakou dobu vedu mailovou korespondenci s jedním (nyní už bývalým) žákem gymnázia. Lépe než bůhvíjak komentovat jeho myšlenky. předávám mu slovo:
Robert Čapek
Granty, doktorandi a konferenční turistika aneb jak se to rýmuje?
V tomto blogu možná ukážu trochu nenápadnou součást vzdělávání. Propojím totiž ve svém zamyšlení tři věci: granty, doktorandy a konferenční turistiku
Robert Čapek
Jeroným Klimeš fackující
Když jsem čekal na připojení, abych si zahrál můj oblíbený Fallout 76, spatřil jsem na obrazovce moderátorku Jílkovou a televizní diskuzi v pořadu Máte slovo, které se týkala agresivity žáků.
Robert Čapek
Velikonoční vajíčka našeho školství
Velikonoční koleda je tak trochu loterie. Jaká vajíčka budou v košíku: pěkná a malovaná anebo nakřápnutá? Naše školství svou koledu také dostalo, košík je plný, ale z některých vajíček už na první pohled uniká sirovodík.
Robert Čapek
Co se to dítě ve škole vlastně učí?!
Vzhledem tomu, jaké pitomosti se nyní v souvislosti se vzděláním řeší (například zákazy mobilních telefonů), vytrácejí se z diskuze témata mnohem důležitější. Jedním z nich je skryté kurikulum.
předchozí | 1 2 | další |