Škola nebo Alcatraz aneb energeťáková prohibice
Jistá škola o sobě ve svém školním vzdělávacím programu napsala: „neautoritativní škola má sloužit jako model demokratické společnosti, jenž vede k toleranci, partnerství…“ Krásná slova, že? Ta samá škola ale zakázala žákům do školy nosit a ve škole pít energetické nápoje. Nejsou však zákazy a represe za jejich neplnění opakem partnerství? Jiná škola zase uvádí, že „je zaměřena na vytváření příznivého klimatu“ a chce „připravovat žáky k tomu, aby se projevili jako svobodné a zodpovědné osobnosti“. Je to ale ta samá škola, kde se ve školním řádu praví: „Pokud bude žák přistižen s neotevřeným energetickým nápojem, bude mu zabaven a předán zákonným zástupcům. Pokud bude přistižen s otevřeným nápojem, bude nápoj vylit do umyvadla, a to z hygienických důvodů.“ Jak to jde dohromady? Ba co víc „zaměstnanci školy mají i možnost zkontrolovat obsah jakékoliv nádoby, pokud mají podezření, že v ní má žák takový nápoj.“ Ano, milí žáci, my jsme učitelé, kteří tě připravují jako svobodnou a zodpovědnou bytost, ale okamžitě mi ukaž svou láhev a pokud mi tvoje pití bude podezřelé, bez milosti to vyliju do umyvadla.
Ve škole se učí a zkouší kdejaká hloupost. Opravdu je tak těžké naučit žáky důvody, proč škodí energeťáky zdraví?
Jak to, že školy deklarují ty nejvznešenější úmysly a pak se chovají jako bachaři ve vězení: samé zákazy a tresty? Důvody vidím dva. První je ten, že do svých Školních vzdělávacích programů dají kdejaký kec, aniž by za ním stáli nebo si byli vědomi, jak ho naplnit. Je to klamání veřejnosti, čirý formalismus a pedagogické selhání v jednom. Nedávno jsem v jednom podobném programu našel, že jsou ve vyučování malotřídní školy zařazeny „prvky daltonské pedagogiky“. Ale nejen, že nebyly – nikdo z učitelek ani nevěděl, jaké to jsou a co to slovní spojení vlastně znamená. Natož aby to dokázaly realizovat! Druhým důvodem, proč se taková pedagogická zvěrstva dějí, je ten, že vedení škola a učitelé selhávají v samotné filozofii vzdělávání.
Abyste změnili jakékoliv chování žáka, je nutné, aby sám uvěřil v užitečnost a důležitost takové změny. Tedy pokud například mluví vulgárně, je třeba mu vysvětlit, proč by tak neměl mluvit. Tresty nic nezmohou. Jestliže škola ví, že jsou problémem energetické nápoje, měla by pracovat na poli edukace, ne zákazů. Je třeba vysvětlit žákům škodlivost zvýšené konzumace a srozumitelně jim prezentovat bezpečnostní rizika – a že jich není málo. Pokud to škola udělá dobře, nemusí se bát o své žáky, protože piják energeťáků už pro ně nebude vzorem. Bude jim připadat jako hlupák, který nemá potřebné informace. Namísto učitelky, která hlasitě ve třídě deklamuje, že bez kafe se ani nenastartuje, se nabízí jako vzor tělocvikář / sportovec, který ví, že energetické nápoje zatěžují organizmus. Pokud učitelé ve škole opravdu umějí učit, jak těžké může být naučit něco, co se bezprostředně dotýká zdraví žáků? Ovšem dobře učit v české škole je želbohu jev řídký. Ale zákaz problém nevyřeší, stejně jako občany nezbavila neřestí prohibice. Zakázané ovoce nejvíce chutná a i když bude prohibice ve škole úspěšná, problém se přesune za hranice školy – přesně tak, jak je to už celé roky s kouřením. Je to vlastně od školy velmi alibistické a nezodpovědné: místo práce s postojem žáků zakáže škodlivé energeťáky na svém území a pak už může předstírat, že se jí to netýká. Oni přeci udělali maximum.
Ne, neudělali. Jenom zhoršili klima ve své škole policejní praxí, ukázali žákům, za co stojí takové „partnerství“ a „svoboda“ či „neautoritativní škola“ a ukázali na sebe prstem, jako na nekompetentní a nezodpovědné pedagogy. Umí česká škola něco jiného než zakazovat a zakazovat? Rád bych věřil, že alespoň některá ano.
Malý dodatek: ředitel oné školy tvrdil, že „energetický nápoj, který je plný kofeinu, do rukou dětí a do školy vůbec nepatří. Proto jsme se rozhodli zákaz zařadit do školního řádu“. Dobře, pane řediteli, ale jste si vědom, že existují i energetické nápoje úplně bez kofeinu? Stejně tak, jako se jiné firmy snaží zbavit své energetické nápoje cukru. Například firma Monster má řadu s názvem „Unleaded“, tedy bezolovnatý / bez kofeinu. A posílají svým zákazníkům vzkaz: „Unleash the caffeine free beast!“ Ať vám to učitel angličtiny přeloží.
Robert Čapek
Děti jsou doma - a co s nimi mají dělat rodiče?
První úkol rodičů je jasný - filtrovat to, co se na některé žáky valí za školy. Být dobrým motivátorem, ale zároveň odmítnout roli dozorce nucených prací nebo pomocného učitele.
Robert Čapek
Děti jsou doma: poučení z krizového vývoje
I mě zalévá pocit spoluúčasti a spolupráce. Nejsem nelida. Ale nesouhlasím s tím, že by nyní mělo nastat období hájení a nemělo by se ukazovat na chyby, které se dějí v současnosti oblasti vzdělávání. Rád i poradím :-)
Robert Čapek
Děti jsou doma II : Vytěžme pozitiva homeschoolingu!
Domácí školáci jsou pro učitele v mnoha ohledech příkladem dobré praxe. Jak to ty maminky dělají, že u přezkoušení leckterý domškolák strčí běžného školáka do kapsy? A to jsme ani netušili, jak aktuální to téma bude.
Robert Čapek
Děti jsou doma. Jak na domácí práci žáků?
Pandemická protiopatření oddělila žáky o učitelů. Mnozí začali panikařit: co přijímačky? Co maturity? Co s učivem? Ale pravidla kvalitní výuky platit nepřestala.
Robert Čapek
Měkká a tvrdá škola - jaká je pravda?
L. Ortová, která se nazývá „tradičním rodičem“, napsala text "Rozhodněte, měkká nebo tvrdá škola", kde opravdu používá podivné označení „měkká“ a „tvrdá“ škola. I pokud na to přistoupíme, zvládla napsat příliš nesmyslů.
Robert Čapek
Sotolářova debilizace? Ne, jen eskalace
Zdeněk Sotolář napsal legrační paskvil s názvem „Debilizace ve školství povede k debilizaci vzdělávání“. To je ovšem, pokud si vypůjčím slovník toho pomýleného pána, debilita. Neprobíhá totiž debilizace, ale jen eskalace.
Robert Čapek
Radek Sárközi na cestě lží
Proč ten, kdo mluví za několik tisíc učitelů a desítky ředitelů škol a kdo si pro sebe tuneluje nálepku „prezident pedagogické komory“, není důvěryhodná osoba? Protože lháři nikdo nevěří a Radka Sárköziho jeho lži dohánějí...
Robert Čapek
Malá testová drobnička
Občas česká škola vyvrhne jako velrybu na břeh nějaký test, nad jehož hodnocením zůstává rozum stát. Zdánlivě to nemusí být žádná tragédie, ale ukazuje mnohé.
Robert Čapek
Radek Sárközi, prezident Titaniku
Média během stávky a po ní představují Radka Sárköziho jako prezidenta Pedagogické komory, ne jako šéfa spolku Pedagogická komora. To vzbuzuje dojem, jakoby učitelé měli profesní komoru po vzoru lékařů – což není pravda. Nemají.
Robert Čapek
Stávka učitelů: poučení z krizového vývoje
Stávka učitelů skončila, je čas sebrat padlé a počítat ztráty. Celá ta nešťastná událost nemá vítěze, jen poražené. Viníky jsou jednoznačně odbory a jejich největší podporovatel ve stávce, (falešná) Pedagogická komora - spolek.
Robert Čapek
Ministr Plaga se toho nebojí! Výborně!
Zastánci státních maturit zesilují svůj tlak, sypou písek do soukolí a sabotují, kde a co mohou. Doufejme, že ve svém zpátečnickém jednání úspěšní nebudou. Kvůli kvalitě vzdělávání u nás, kvůli žákům.
Robert Čapek
Když někdo chce vyvracet školní „mýty“ vlastní mytologií aneb když hloupost kvete
Když každý moudřejší ustoupí, potom si hlupáci budou dělat, co se jim zachce. Pro začátek jasné slovo: článek Zuzany Růžičková „Tabu českého školství: základka není pro všechny a hloupé děti existují“ je sám hloupý a plný mýtů.
Robert Čapek
Český rozhlas, Jana Karvaiová a domácí vzdělávání: švédská trojka? Ruská? Ne, smutná!
Včera mě zaujala věta na jednom f ́óru o domácím vzdělávání „Poslouchám ČR Plus, kde mluví Jana Karvaiova za Pedagogickou komoru o domácím vzděláváni a nestačím se divit.“ A pak jsem se divil i já - a to hodně.
Robert Čapek
Kauza čtyřka
Tak jsme měli v českém vzdělávacím rybníčku další bouři. Ta ukázala velmi chvályhodně, že jsou mnozí rodiče a učitelé ve střehu a když se nepravosti dostanou na denní světlo, dostane se jim náležitého hodnocení.
Robert Čapek
Student gymnázia: hlavním motorem je strach
Již nějakou dobu vedu mailovou korespondenci s jedním (nyní už bývalým) žákem gymnázia. Lépe než bůhvíjak komentovat jeho myšlenky. předávám mu slovo:
Robert Čapek
Granty, doktorandi a konferenční turistika aneb jak se to rýmuje?
V tomto blogu možná ukážu trochu nenápadnou součást vzdělávání. Propojím totiž ve svém zamyšlení tři věci: granty, doktorandy a konferenční turistiku
Robert Čapek
Jeroným Klimeš fackující
Když jsem čekal na připojení, abych si zahrál můj oblíbený Fallout 76, spatřil jsem na obrazovce moderátorku Jílkovou a televizní diskuzi v pořadu Máte slovo, které se týkala agresivity žáků.
Robert Čapek
Velikonoční vajíčka našeho školství
Velikonoční koleda je tak trochu loterie. Jaká vajíčka budou v košíku: pěkná a malovaná anebo nakřápnutá? Naše školství svou koledu také dostalo, košík je plný, ale z některých vajíček už na první pohled uniká sirovodík.
Robert Čapek
Scénaristé, držte se svého kopyta!
Stále je to tak, že o vzdělání píše vlastně kdokoliv, ale ta kvalita... Snad vrchol letošních nesmyslů se nakupil v myšlenkách scénaristky Ireny Hejdové.
Robert Čapek
Co se to dítě ve škole vlastně učí?!
Vzhledem tomu, jaké pitomosti se nyní v souvislosti se vzděláním řeší (například zákazy mobilních telefonů), vytrácejí se z diskuze témata mnohem důležitější. Jedním z nich je skryté kurikulum.
předchozí | 1 2 | další |